Kytky v zimě

Miluju kytičky a jak jsem již napsala až tak, že jsem si udělala kurz zahradní architektury a chtěla se jim věnovat naplno. Sice se tak nestalo, ale láska ke květinám mi samozřejmě zůstala. V jedné knížce jsem četla, že Němci říkají lidem, kterým všechno roste, že mají "zelené ruce". Tedy na pohled to vidět není, ale zelené budou... 

Jednou jsem čekala až se mi uvolní byt v Paříži a bydlela jsem měsíc u svého bratra. Má krásnou zahradu a já, protože jsem byla jednak netrpělivá a jednak jsem se nudila - jsem se pustila do zahrady. Něco jsem vyplela, tu jsem něco přesadila a nakonec jsme zvolili takovou malou rekonstrukci celé zahrady. 

Přijela jsem v létě na návštěvu z  Paříže a zjistila jsem, že trávy a kytky, které jsem sázela na jeden záhon, vyrostly tak, že ze záhonu byla dobře nepropustná džungle... 

Je fakt, že na kytky mluvím a chovám se k nim odjakživa jako k živým bytostem. Což je dneska již prokázáno, že kytky reagují na nebezpečí;  když jim řeknete, že je zalijete odpoledne, tak vám věří a neuschnou....

Letos o vánocích mi udělaly radost moje vánoční hvězdy. Ta větší už má tři roky a přežila dvě stěhování, na to jak už byla rozrostlá a jak jsou její větvičky nesmírně křehké, to dopadlo skvěle. Tu menší jsem koupila vloni den před vánocema v supermarketu, stála devět korun a byla určena k odvozu do kontejneru. Bylo mi ji líto, tak jsem si ji koupila. Doma jsem přitlačila hlínu (zeminy se do kupovaných kytek dává jen tolik, aby v květináči držely, takže je jen taková načechraná kolem kořínků - a taky se hlídá váha, aby byly co nejlehčí...), zalila a když přežila vánoce, věděla jsem, že máme vyhráno. 

Letos jsem je obě dala na okno a jaké bylo moje překvapení, když jsem si všimla někdy v listopadu, že nové výhonky červenají - tedy, ne že by se styděly.. :-)

Do vánoc vykvetly krásně obě a ještě dlouho budou kvést. 

A na vánoční stůl jsem si koupila ještě jejich malou sestřičku - abychom na sebe u toho jídla viděli....

PS. Barborka z třešňových větviček mi opět vykvetla až na Silvestra... zase se nevdám.....